E
A tak mě napadá:
G#
"Jsi vůbec skutečná?"
C#mi A E
Já byl vždycky blázen do zjevení.
G# C#mi
Doufám však, že tvá podstata je buněčná.
A H
Jak dal Bůh buňku k buňce,
A H
že jsi krásná jako slunce?
To nevím.
Vím však, že tě mám zakreslenou v diáři,
jsi na první stránce.
"Jak se daří?"
Věřím, že brzy povedu tě k oltáři.
Jen ať vidí tě naši, co si myslí, že mi straší
ve věži.
A tak mě napadá:
"Vždyť my se vlastně vůbec neznáme!"
...asi chceš znát svoje příští příjmení.
Pěkné!
Však s tím si zatím hlavu nelámej.
Spíš mám strach o tvou máti, že ji na té svatbě sklátí
dojetí.
Kvítí ti dneska večer vpletu do vlasů,
když se vlní jak louka při kosení.
To chvění si s sebou ještě chvíli ponesu.
Když stojíš u mých dveří, tak je těžké neuvěřit
na osud.