Capo 5 od C
C G Ami G
C G
Sbohem dávám všem kopcům, řekám výšinám,
Ami F
ukrytým pod krásnou oblohou
C G
v Newton Moore pro mě šibenici stloukají
Ami F G
a dnes mě spoutaného pod ní přivedou.
Chvíli stál pak do rukou své housle vzal,
prsty na strunách a oči zářící
a zástup pod ním začal tančit s ním,
když Macpherson hrál pod šibenicí.
Život můj byl boj, byl plný násilí,
bral jsem bohatým a chudým rozdával.
Však žádnou lítost jsem nikdy necítil,
když jsem do rukou svoje housle bral.
Chvíli stál...
C G Ami G
Ze všech krásných žen já měl jsem nejvíc rád
tu nejkrásnější, co mě zradila.
Jen kvůli ní tu stojím spoutaný,
že mi bílý šátek z okna hodila.
Mnozí z vás se přišli jenom podívat,
mnozí z vás mé housle chtějí mít.
Však žádný víckrát na ně nesmí hrát
a já musím je teď v půlce rozlomit.
Co víc je smrt než konec trápení,
než můj útěk ze žalářních zdí.
Jak vzdálenou zář já vidím její tvář
a přísahám, že nebojím se jí.
Chvíli stál...
Chvíli stál...