C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D F
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí
G
pod teplou houní noční tmy, jen tu a tam ještě některé okno
F Ab7 G7
pod nebíčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd
D
a měsíce roznáší pozorný hostitel.
F
A v jeho světle vidím,
G C C7
jak se ve snu usmíváš. ,
F
Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
C
Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko,
D
ale přitom nevím, zda ti tak budu moci říkat
ještě až se ráno probudíš.
Dmi
Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív,
Dmi7 G7
skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč
C
a položíš mu ruce kolem krku.
D
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu.
F
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako on
G
se měníš přímo před očima.
C
Příliš malá, abys mohla řídit auto,
Ab7 C#
ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou.
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
D#
Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F#
Není to cesta snadná,
G#
ale ty po ní půjdeš stále dál a necháš za sebou
F# A7 G#7
panenky, kočárky, medvídky, barevné míče,
C#
mýdlové bubliny, papírové draky i mě.
D#
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až zpoznáš,
že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
F#
Hm, včera jsme byli na procházce,
G# C#
ty jsi se někam zadívala a najednou jsi se začala bát,
C#7
že jsem se ti ztratil.
F#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já,
C#
že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným.
D#
Je to tak zvláštní: jak rosteš,
F# A7 G#7
přestáváš mít strach a já se začínám bát.
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty,
C#
oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
D#
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky,
když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
F#
Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček,
G#
ale až vyrosteš z mého náručí
C# A7
a můj svět bude pro tebe příliš malý, nikdy nezapomenu,
D
jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
E
Prach se usadil, panenky uklidila máma,
G A
ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím,
G B7 A7
co ty spíš. Vlastně protože spíš.
D
Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím a dál,
E
asi bych nedokázal říct ani slovo.
G
Dívám se na tebe a vidím spící krásu.
A
Teď už se jen skloním, abych tě políbil.
D D7
Nevzbudíš se, dobře to vím, vždyť podle pohádky
G
jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
D E
Tak tedy spi. Kdo ví, možná už zítra se probudíš
a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
Emi B7
že si se změnila uprostřed svého snu.
A7
Ale možná, že to poznáš na mně.
D
Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější,
E
trochu vážnější, trochu smutnější,
G
ale nesmírně bohatý.
A
Dnes v noci jsem viděl princeznu.
D G A G D
A cítím se jako král.