D Hmi D E
Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
D G D
kde rostou stromy bez listí
D Hmi D E
tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou
D G D
na hrob, co nikdo nečistí.
D Hmi D E
Jen starej rozbitej náhrobní kámen,
D G D
řekne ti, kdo nemoh už dál
Hmi D E
Tak sepni ruce svý a zašeptej amen
D G D
ať jsi tulák nebo král.
Dřív děvče chodilo s kyticí růží rozdávat lidem štěstí a smích.
Oči jí maloval sám Bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh.
Všem lidem dávala náručí plnou, sázela kytky podél cest
jednou však zmizela a jako když utne, přestaly růže náhle kvést.
Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu,
na zvadlých květech věčně snít
všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
že sama dál nemohla už žít.
Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
a čerstvé růže jsem ji dal
pak jsem se pomodlil a zašeptal amen
a svojí píseň jsem jí hrál.