E B A G E
Jak rozdvojený druhý já, představa dost bláznivá.
Hračka v rukou dítěte, žena co se usmívá.
Podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál.
Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku jsi dal.
E H D
V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj
H C
z čistejch poháru vzpomínky štípou na duši jako hejna černejch komáru
Kdo to tvrdí, že jsem to já,
smíchem zakrývám svůj pláč možná, že se nepoznám
pod maskou skrývám svoji tvář.
V tomhle světě je jen strach barvu černou poznávám.
Jasně vídím, že jsem svůj vrah, funebráky potkávám.