Ami Dmi Ami
Na kraji pouště sluncem spálený
Dmi Ami E Ami
stojí naše malý město dřevěný,
Dmi Ami
jednoho dne, právě čas oběda byl,
Dmi Ami E Ami
se na kraji města jezdec objevil.
Měl černý sombrero, na něm bílej prach,
pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach,
místo cigarety měl v ústech růži,
na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.
Ref.:
F G
Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal,
F C
na každém nároží zatykač vlál,
Dmi Ami
na něm cifra, za kterou by sis žil,
E Ami
a přece nikdo z nás nevystřelil.
Pomalu projížděl hlavní ulicí,
město bylo tichý jak město spící,
před saloonem zastavil a z koně slez',
jeho stín šel za ním a za stínem děs.
Zábava u baru prudce zvadla,
když vešel dovnitř s tváří u zrcadla,
objednal si pití a v místnostech těch
každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech.
Ref.:
On jenom se usmál a dopil svůj drink,
mexickým dolarem o barpult cink',
pak ke koni došel krokem pomalým,
za chvíli zmizel jak z doutníku dým.