C G
Vždycky říkali mi v ordinaci,
Ami G F
že se mně cit z těla ztrácí,
Ami G F
že prý nemám žádnou šanci
Dmi G
dožít se přes dvacet.
C G
Vím, že hrob mi někteří už hrabou,
Ami G F
já však žiju s chladnou hlavou,
Ami G F
tak teď sjíždím řeku dravou,
Dmi G
protože než zemřít nudou,
C
tak to raději hned.
G F
Jiní pro svůj osud k nebi volají:
Ami G C
“Proč zrovna já? Já. Já.
Ami G C
Proč zrovna já, já, já, pane?”
Dmi G C
Ale já si říkám: “Proč já ne.”
A já mám na všechno dost času,
když druzí chodí, tak já koníčky pasu.
Než řeknu větu, tak vrchní stočí basu.
Zkus říct “Brno” s obrnou.
Jenže čas je relativní,
zakládám firmu a plním si své sny v ní.
Pochyby druhých už mě neovlivní,
protože i to málo, co mám, by byl hřích odmítnout.
Jiní pro svůj osud k nebi volají…
A můj příběh se opakuje posté.
Zas mi starý přítel v těle roste.
Stal se mým stálým nezvaným hostem
a díky němu bývám osvícen.
Dávno nejsem silný jako Golem,
ale nechci příliš zabývat se bolem
a když si zpívám a rozhlížím se kolem,
tak ze všech lidí, zdá se, jsem šťastný nejvíce.
Jiní pro svůj osud k nebi volají…