Nevím kolik by se muselo vejít stromů,
do mé básně, aby byla zelená.
Kolik motýlů, kytek aby byla dlouhá,
a krásná, jako louka.
Po které chodí všichni zamilovaní,
i ti, co žijí jen ze vzpomínek.
Nití, šperků a perel, jen šperků.
Bych jí musel dát aby byla bohatá,
kolik večerů a ranního kuropění.
Dešťů a malin aby byla,
uhlazená, čistá a tajemná.
Kolik strojů aby burácela,
kolik úst a lidí aby mohla promluvit.
Zpívá tahle mšice slovy, jako oni.
Žijeme ve století techniky,
hvězdy ukládáme do bedýnek.
Do elektronkových mozků vložili jsme rozum,
ale lásku a krásu.
Lásku a krásu musíme si ponechat,
aby se dali psát, nové básně.
Nevím kolik by se muselo vejít stromů,
do mé básně, aby byla zelená.
Kolik motýlů, kytek aby byla dlouhá,
a krásná, jako louka.
Po které chodí všichni zamilovaní,
i ti, co žijí jen ze vzpomínek.
Nití, šperků a perel, jen šperků.
Bych jí musel dát aby byla bohatá,
kolik večerů a ranního kuropění.
Dešťů a malin aby byla,
uhlazená, čistá a tajemná.
Kolik strojů aby burácela,
kolik úst a lidí aby mohla promluvit.
Zpívá tahle mšice slovy, jako oni.
Žijeme ve století techniky,
hvězdy ukládáme do bedýnek.
Do elektronkových mozků vložili jsme rozum,
ale lásku a krásu.
Lásku a krásu musíme si ponechat,
aby se dali psát, nové básně.