G Gdim C D7 G
Když nám zesnul děda, Josef Novák,
C Gdim G
táta po něm zdědil košili,
H7 Emi
košile je noční se zárukou roční
A7 D7
a nedržej´ se v ní bacily.
Když se táta do košile oblík´,
bezpečnej byl jako ve vatě
odvaha v něm plála, košile ho hřála,
že si ani nevzdech´ na gatě.
Ref.:
G Gdim G C Gdim G
Díky, košili vzdávám, košili flanelový
D7 G Emi
ať jdu spát a nebo vstávám
A7 D7
venku zpívaj kosi nebo houkaj sovy.
G Gdim G C H7
Díky košili vzdávám, přestože mi nikdo nepoví,
C Gdim G E7
kdepak asi ušili dědečkovu košili,
A7 D7 G G Gdim Ami
hádej, kdopak to ví. (D7]
Košile je barokního střihu,
dědeček ji od dědečka měl,
ten s ní prošel vojny, strašlivý a hojný,
v košili je všechny proležel.
Pak ji zdědil mýho děda otec,
od rejtarů štábní kapitán,
žena generála ráda si s ní hrála,
přesto nebyl nikdy nachytán.
Ref.:
Teď ji nosím já a je mi jasný,
že mně osud předků nemine,
ať si klidně střílej, ženy po mně šílej,
dámy, vdovy, dívky nevinné.
Jenom jedna věc mě trochu děsí,
až mě z toho přešla nálada,
co odkážu dětem rozechvělým retem,
košile se totiž rozpadá.
Ref.: