G Ami
Člověk už od nejstarších nepoznaných dob nahoru míří,
D/F# G
překonává ohmataný strop i zemskou tíži.
Do soubojů s přírodou se pouští a touhou hoří
poznat krutost pouští a nekonečnost moří.
C D G
S tím už nikdo nemůže hnout, to je zákon lidí,
C D G
že na korábech vesmírem chtějí plout až tam, co vidí.
S tím už nikdo nemůže hnout, to je zákon dětí,
že utrhnou se z máminých pout a samy letí.
Pověst vypráví o bájných krajích,
je to kus cesty po slunci, a potom stále na jih.
Jen tažní ptáci mohou cestu znát, a žádný z lidí,
tam vybuduješ obydlí a sad na březích Atlantidy.
Tam s trosečníky karty budeš hrát a přes moře se dívat
a z dálky budeš slyšet hudbu hrát a lidi zpívat.
Až na poslední průzkumný let vypraví tě žena,
i svět ti pošle tvé děti zpět, kterým jsi dal jména.
Vím, že bys to dokázat moh', ten přelet do neznáma,
jen zvednout křídla z travnatých ploch, a pak už nesou sama.
=5.