Já mám jenom vobyčejnej hlas
jsem jenom prostej dělník kytary
a jenom tak si písně vo životě zpívám
a nečekám žádný metály
já vím že vyfešákovanejch hitů bylo právě akorát
tak na vokraj si chvíli poslechněte
co na světě mám a taky nemám rád
Mám rád když mi pod nohama duní zem
a cesta vede bůh ví kam
a nemám rád když mi chce někdo říkat
co mám dělat a přitom to neví sám
mám rád když lidi nejsou blbý
a nemají z velkejch zvířat strach
a nemám rád když mi někdo místo pravdy
nasype do vočí hezkej prach
Jó já si pamatuju časy
kdy se lidi sešli jenom tak
neměli spleen a když pak někam jeli
tak jim k tomu stačil vobyčejnej vlak
ty chvíle už jsou dávno pryč
a nenávratně odfoukal je smog
to bude tím že je furt lepší
čumět do tunelu než udělat pěšky krok
Já vím že až nám bude šedesát
že budou stíny v lese na lístky
jedno je fakt že bedna
nejkrásnější televize není bedna vod whisky
tak zpívám radši starý písně
mezi klukama a holkama
a sem moc rád že na vobyčejnej život
si můžu taky šáhnout rukama
Já nemám chatu ani dům
a nemám ani vobyčejnej vůz
a moje stará že nevydělávám pět tisíc
taky není žádnej zvláštní kus
já vím že na světě je spousta věcí
který by chtěl člověk mít
jenomže vůz Ti pusu nedá
a taky sním nejde kloudný slovo promluvit
Jó tak si broukám svoje písně
mám v hlavě plno krásnejch vět
vo tom jak žít a jak se na svět kolem dívám
a jak bych chtěl vidět celej svět
jó mít tak kolem sebe kamarády
modrý nebe nad hlavou
bylo by fajn kdyby mi při kytaře
dovolili zpívat píseň toulavou