Jsem holka, která překáží, pořád se někde plete
A když se slova odvážím, tak říkaj: Ale děte!
Mejdany doma nemívám, jen ticho, sůl a chleba
A neskromně se domnívám, že to je taky třeba
Proč mý horký srdce vždycky někdo zmrazí
proč pořád ramena někdo má
Bez majáku škuner domů nedorazí
Pochopte už moje slova zmatená
Já nejsem řeka, já jsem most a od praporu stožár
A zcela nenáročnej host a kamna spíš než požár
Skromná jak vůně kapradí, jak vedle cesty kámen
Nikomu jaksi nevadí, že hořím jak plamen
Jsem útěcha pro něčí pláč, možná mě někdo hledá
Jak vodu suchej květináč a rusalka jsem bledá
Jsem holka, která překáží a křížem krážem pluje
Kdopak se jedno odváží říct, že mě potřebuje?