Kamarádům z osady Červánek
Do červenejch mraků
padá černej stín
slyším kola vlaků
a slunce nevidím
Cesta se ztrácí
já divnej pocit mám
že zmizeli i ptáci
že sem na světě sám
Tulák nezná lepší chvíli
než když večer slunce bílý
za červánky zlatý zapadá
Ráno když den novou stránku
votevře hned u červánků
celej svět mu lepší připadá
V dálce hradba lesů
mává na pozdrav
v usárně si nesu
vůni jitřních trav
Cesty neubejvá
k prvním borovicím
údolí se skrejvá
už cejtím ohně dým