D Emi
Už dlouho nejel žádnej vlak,
D Emi
já ležel v náspu jenom tak
D Hmi Emi A
pod zpola vyvrácenou tabulí,
D Emi
tam nápis dávno sloupal čas,
D Emi
kde jsem, to věděl jenom ďas,
D Hmi E7 A7
a já hladovej cpal se hrstí hořkejch bobulí.
Vtom ňákej hlas a druhej s ním
byl slyšet divným nádražím,
já v týle cejtil strach, co do mě vjel,
dva muži, mladší pozdravil
a starší žertem:"Copaks' pil
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?"
Ref.:
D
Tak rád já ruku svoji vložil
Hmi E
do dlaně, co ke mě vztáh',
D
čert vem, co dávno už jsem prožil,
E7 A
zase stojím pevně na nohách.
Tak jsem jim teda všechno řek',
jak vydal jsem se hledat flek
a chtěl se domů vrátit jako král,
jak na dráze jsem zprvu dřel
a ztrhanej jel na sever
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál.
Já rozmejšlel se spoustů dní:
mám chytit si vlak nákladní,
anebo pod něj lepší byl by skok,
vždyť na něm čertví kam bych jel,
ale pod ním nic nevěděl,
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
Ref.:
Ref.: