Emi Adim Emi Adim
Vyšla děvčina, vyšla jediná
C H7
jako z růže květ.
G Emi
Stála ona, stála, hořce zaplakala,
Ami6 H7 C
změnil se jí svět.
G
Stála ona, stála, Emihořce zaplakala,
Ami6 H7 Emi Adim Emi Adim
změnil se jí svět. , ,
Ej, co ty pláčeš, ej, co naříkáš,
děvčico moje?
Jak já nemám plakat, jak nemám naříkat,
nebudu tvoje.
Ej, neplač, neplač, ej, nenaříkej,
však ty budeš má,
lidé mi tě přejí i celá rodina
a Pánbůh to dá.
Ty budeš paní, ty budeš paní
na velkém dvoře
a já budu pánem a já budu pánem
při svém táboře.
Ty pudeš cestou, ty pudeš cestou
a já křoviskem,
ej, ty budeš pannou, ej, ty budeš pannou
a já mládencem.
Ty pudeš horou, ty pudeš horou
a já dolinou,
ty pokveteš růží, ty pokveteš růží
a já malinou.
Až my umřeme, až my umřeme,
vzkážeme sobě,
ej, zlatá písmena, ej, zlatá písmena
vyrýt na hrobě.
Kdo tudy půjde, kdo tudy půjde,
vzpomene sobě:
neskončená láska, neskončená láska
leží tu v hrobě.