Emi Ami
Slunce zašlo, hvězdy svítí,
D7 H9
usnul kraj a spí už kvítí,
Emi D Emi
červánek i ptáčkové šli spát,
Emi Ami
oheň voní, oči planou,
D7 H9
Manitou bdí nad osadou,
Emi Emi
slyš baladu, kterou ti budu hrát.
Jednou z jara se pár trampů
vydalo k řece do campu,
krajinou tak jarem vonící,
neštěstí se tiše kradlo,
aby plnou vahou spadlo
na trampy tak nic netušící.
E
U věčného se sejdem ohně,
H7
jak kázal Manitou všem dětem svým,
E A
v ráji trampů budem žít svorně,
E H7 E
zas se setká druh s druhem svým.
V tichém podvečerním šeru
jedou k protějšímu břehu,
kde je kamarádi čekají,
v tom se loďka zakymácí,
dívka rovnováhu ztrácí,
všem se teď až dech zatají.
V chladných vodách horské říčky
mizí mladé tělo dívky,
kamarád hned loďku obrací,
jenom veksl ze zad strhne,
do chladných vod se rychle vrhne
by zachránil dívku tonoucí.
U věčného se sejdem ohně,
jak kázal Manitou všem dětem svým,
v ráji trampů budem žít svorně,
zas se setká druh s druhem svým.
Voda plyne a čas letí,
konec jednou těchto dětí,
jimž příroda byla mateří.
Ve vlnách jsou těla skryta,
všemi trampy pláč teď zmítá,
dvě místa v osadě osiří.
Rok po roce v Grédo campu
schází se vždy mnoho trampů,
na kamarády vzpomínající,
vždy na mohyle, kde je psáno,
co je dobrým trempům dáno,
že se jednou všichni setkají.
U věčného se sejdem ohně,
jak kázal Manitou všem dětem svým,
v ráji trampů budem žít svorně,
zas se setká druh s druhem svým.