Ami G Ami G
Rád se dívám na komíny
Ami G F
protějšího domu,
Ami G Ami G
sbíhaj se mi přitom sliny
Ami G F
jako málokomu.
C G
K nebi stoupá tenký čoudek
C G
barvy sněhobílé
C G
a já vím, že vdovec Houdek
C D
zase smaží filé.
G Emi
Každý něco klohní
C G
na domácím ohni,
G Emi
kupříkladu pan Šmíd
C G
opéká si lančmít.
Ami D G Emi
Nikomu se nechce ven,
Ami D G
sedí doma u kamen.
Ami D G Emi
Nikomu se nechce ven,
Ami D G
sedí doma u kamen.
Jeden komín skrytý v houští
televizních antén
žádné dýmy nevypouští,
ano, je to tamten.
Bydlí pod ním jedna dívka
příjemného vzhledu,
nemá doma kousek dřívka,
ruce jako z ledu.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Já jsem taky celý ztuhlý,
mám však horké srdce,
přinesu jí kbelík uhlí,
zahřeju jí ruce.
Zahřeju té smutné slečně
její život chladný,
zůstaneme spolu věčně
nebo aspoň dva dny.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Rád se dívám na komíny
protějšího domu,
sbíhaj se mi přitom sliny
jako málokomu.