A E
Napůl jako hrou a napolovic vážně,
D A
čerstvou maturitou zmužnělý,
E
chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně
D A E
na tvý bubnování nesmělý,
A E
hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,
G D A E
zkoušky přijímací, potom pád,
A E
znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,
D A
takže litujeme, za rok snad,
Hmi F#+ Hmi7 E A
a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...