G C D G C D
Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
G Emi A7
zeleným údolím jsem si ji ved',
D7 G G7 C Cmi
byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
G D7 G C G
když na řasách slzu má velkou jako hrách.,
Ref.:
G7 C Ami Hmi Emi
Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
Ami D7 G G7
žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
C Ami Hmi Emi
já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
Ami D7 G C G
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
Ref.:
Rec:
Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních,
aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.
Ref.: