C F G C F G
Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
C Ami D7
zeleným údolím jsem si ji ved',
G7 C C7 F Fmi
byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
C G7 C F C
když na řasách slzu má velkou jako hrách.,
Ref.:
C7 F Dmi Emi Ami
Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
Dmi G7 C C7
žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
F Dmi Emi Ami
já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
Dmi G7 C F C
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
Ref.:
Rec:
Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních,
aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.
Ref.: