1.
G Gmaj7 G6
Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,
G Ami
pár kůží a krb, co dřevo z něj voní.
D
S jarem, když máj rozdá barvy svý,
D7 G
tu sosna krásná nad chajdou se skloní.
G Gmaj7 G6
A říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem,
G E
svý ahoj jí dáš a pak je tu den.
C Emi
Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,
D G
svět s ním, svět s ním.
2.
Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj' rosou.
Víš, že času je dost, to znáš,
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den.
Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.
3.
Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
a oznámí všem: je poslední den.
Voda zaplaví údolí,
sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém.
Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.