E A
Když v Praze v první jarní den naposled zasněží
E A
a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží
Gis A
pak hvězdy zablikají šifrované signály
D H7
potkávám děje, které se tu kdysi udály
E A
Zas spěchá nocí stín, jak tehdy spěchával tu
E A
odnáší do úkrytu vysílačku Spartu
G# A
ze které odezněla do éteru depeše
D H7
pro generála Ingra a Edvarda Beneše
E A
V tom šeru lehce zaměníš jeden stín za jiný
E A
tenhleten má hubenou tvář docenta Krajiny
G# A
v průkazech mají psána jiná jména, jiný věk
D H7
jdou jak tři králové - Balabán, Mašín, Morávek
A Ami E
Rf: Už zase víčka oken zatemnění sklopilo
G# A
a písmo vyhlášek se čerstvou krví zalilo
G# C#mi
a jen těch stínů pár přehlíží jeho výstrahu
Fis Ami E
když od Hradčan se dívá lebka s hnáty na Prahu
Nad odboj stáhla se už mračna černá jak smola
však občas ještě jedna z vysílaček zavolá
směrem na Woldingham, kde je londýnský adresát
zprávy, co předal agent A - čtyřiapadesát
Dál ale slaví úspěch přepadová mašina
postřelí na schodech podplukovníka Mašína
a Petschkův palác je do pekla hlavní brána
čeká ho stejný osud jako Balabána
Jinak si marně brousí drápy hnáty nad lebkou
když třeskot pistolí se ozývá pod Terebkou
kde se pár kožeňáků hroutí zády ke stěně
a Peltán s Morávkem se spouštějí po anténě
Rf: Už zase...
V té Praze, kde je smrt už každodenním hostem
zní rachot výstřelů v šeru za Prašným mostem
kapitán Morávek střílí za své dva druhy
je první jarní den, rok čtyřicátý druhý
Však přestože z nábojů mnohý končí v cíli
je tahle přesila dneska nad jeho síly
a když se kožeňáky blíží parkem jako zeď
potom i Morávkova zbraň už zazní naposled
A mnozí se už cvičí podsypávat hrách
těm stínům, co jdou nocí s pistolemi po kapsách
a v šeru hledají svou konspirační adresu
protože první výsadky už padly do lesů
Rf: Už zase...
Když v Praze v první jarní den naposled zasněží
a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží
pak hvězdy zablikají šifrované signály
potkávám děje, které se tu kdysi udály